Kterak jsem nechtěl koupit superlevné kartáčky

Byl pozdní večer, 29. červenec a já spokojeně vykračoval naším krajským městem Ostravou a obdivoval pseudobarokní prvky mansardy v raně novogotickém slohu měštanského domu na Nádražní ulici, v jehož první podlaží se nyní nachází ošuntělá hospoda s pozdně socialistickými hliněnými okny a pseudočistým popelníkem.

Příjemně naladěn jemnými dojmy z tohoto večera (spíše jemnými doušky vína), jsem vykračoval nedbale ulicí a filozofoval nad klasickými problémy lidstva, jako je například elementární diverzifikace vesmíru či možnost dosažení titulu arabských správců stájí "Liva paša". V tomto příjemném rozjímání mne však vyrušil za zády mi podezřele jdoucí cikán. Nicméně průchod svým xenofobním myšlenkám jsem jako správný demokrat nedal (pravdou ovšem je, že peneženku jsem si ze zadní kapsy pře¨hodil) a zabrousil pohledem na unikátní exemplář vskutku krásných iniciál nad vchodem jednoho domu. Cikán jdoucí za mnou, se na chvíli zastavil a z jakéhosi prostoru najendou vytáhl igelitku. Už jsem se chystal použít japonský chvat abych ho zneškodnil, když z igelitky vytáhl úplně nový zubní kartáček a s velkou slevou mi jej začal nabízet.

Nad neskutečně výhodným kupem, zajisté skvělého kartáčku jsem zaváhal (abych nevypadal jako rasista) a s díky jej odmítl, navíc přidal pádnou omluvu, že mám doma svůj. Cikán s vytrvalostí jemu vlastní mi pak nabízel ještě ti druhy, neboť "ty su zaručeně najlepši voe". Ba dokonce jeden mi chtěl názorně předvést, abych se přesvědčil na vlastní oči o jejich samočistící schopnosti. Po pátém kusu mi dokonce nabídl možnost kartáček reklamovat, nic by nebyl problém. Zastihnu jej pravidelně na Hlavním nádraží nebo v sudu (skutečně nevím zda je to hospoda nebo místo jeho bydliště, ale soudě dle intenzity odéru jeho oděvu, by se dalo soudit že spíše to druhé).

Skutečně pádným důvodem, kartáček koupit byla skutečnost, že nemá mléko, případně na mléko (skutečnému obsahu jsem nerozuměl). No, uznejte, mohl jsem nechat hladově vypadajícího nechat tento večer bez mléka ? Kartáček jsem tedy koupil za celých 25 korun, s odůvodněním, že buďto mu  ty peníze dám dobrovolně nebo je ze mne vytluče svým dalších psychedelickým působením.

Po předání dlužné částky vypadal štastně a jeho hnědavá ústa se jen smála, v tuto je jasné, že jsem nakoupil u předního dentálního odborníka a o svůj chrup se nemusím bát další dvě století. Ještě mi nabízel zaručeně pravé rolexky za "třista pade"...

A tak mám vážení přátelé dojem, že se opět někde stala fatální chyba...